Čauky. Já jsem Ben. A mám dvojče, Scholastiku. Rádi se touláme po horách u nás, v Umbrii, v Itálii. Nejraději sami dva. Běháme po loukách a lesích, i když nám říkají, že se to nehodí, chovat se jako tuláci.
Jednou jsme zůstali jen tak stát. Mlčeli jsme a dívali jsme se na nebe. Stiskl jsem Scholastice ruku. Dívali jsme se ke slunci a oba jsme věděli, že myslíme na to samé: Tam někde v nebi je naše maminka. Odešla k Pánu Bohu hned, jak jsme se my narodili. Tatínek nás dal pěstounce. Sice se o nás náhradní maminka stará, ale přece jen, není to naše krev, není nám podobná a nemůže nám rozumět.
I když náš tatínek byl urozený, nenechal nás zlenivět. Poznali jsme, že práce je užitečná, a tak se mým životním heslem stalo "Modli se a pracuj". Nejdřív říkám "modli se", protože přece prvně musíme mluvit s tím, kdo nám práci zadává, a pak ji teprve plnit.
Číst dál