a pak půjdu do kostela, to se těším. Víš, od deseti let, kdy mi umřela maminka, se starám o tatínka i o svého staršího bratra Michala. Kvůli tomu jsem nedochodila ani základní školu. Čím že chci být? Nevím. Ale asi se jednoho dne vdám a budu mít podobné hospodářství a spoustu dětí. Vždyť o děti se starat umím, často hlídávám sousedům malé děti. Budu je učit modlit se. Končí druhá světová válka. Je mi šestnáct let. Vesnicí prochází ruští vojáci. Lidé se se strachem schovávají ve sklepích. U nás ve sklepě jsou kromě tatínka schovaní i sousedé. Bojí se opilých ruských vojáků ozbrojených puškami. A mají proč. Jeden takový nás ve sklepě našel. Táta mě do kuchyně „Je jistě hladový, dej mu něco k jídlu.“ Tak jsem poslušně šla. Avšak voják neměl zájem o jídlo, ale chtěl se mě zmocnit. Tak utekla do sklepa k tatínkovi. Voják mi řekl, že jestli nebudu jeho, ať se rozloučím se životem a namířil na mě pistoli. Jen jsem hlesla: „Sbohem tatínku. Ježíši, Maria, Josefe!“ a moje tělo skonalo tatínkovi v náruči. Stala jsem se však navěky Ježíšovou. Zvolila jsem raději časnou smrt a život věčný než hřích. Snoubenci mě teď prosí o přímluvu za čistotu a dostávají od Boha sílu ke šťastnému životu, a tak opatruji množství krásných křesťanských rodin.

MÁTE NĚKDY POCIT ODPORU K NĚJAKÉMU HŘÍCHU? JSTE NA DOBRÉ CESTĚ. JEN ODSUZUJTE HŘÍCH A NE HŘÍŠNÍKA. BŮH ODPOUŠTÍ VŠE A VŠEM.

https://blog.postoj.sk/47059/co-moze-povedat-blahoslavena-anna-kolesarova-dnesnym-muzom