Vyučují nás řeholní sestřičky. Zajímá mě, co říkají, a dokonce si to pamatuju, a ony si kvůli tomu myslí, že půjdu k nim do kláštera. Ale to bych nevydržela, vůbec mě to neláká. Jsem totiž dost taková živá a neposedím. Ale ráda čtu. Třeba asi tak v deseti letech jsem četla Dějiny duše od Terezičky z Lisieux. To je to, co bych chtěla taky – jít k Ježíši po takovém malém chodníčku.

Mám jen starší ségry i bráchy, celkem je nás 11 sourozenců. Táta nám už umřel, ale místo něj se o nás stará strejda, tátův brácha. Je jako náš druhý táta. Takže nás je doma plno a rádi zpíváme. Hlavně mariánské písničky.

A musím Ti prozradit jednu mou tajnou radost: od svých 11 let patřím do třetího řádu služebnic Mariiných. Vstoupily jsme tam spolu ještě se dvěma staršíma kámoškama. Strašně moc jsem chtěla o Ježíši vyprávět někde na misiích, někde, kde ho ještě neznají. Někdy se ptám, co na mě Ježíš našel tak přitažlivého, že mě zahrnuje svou nejlaskavější péčí. Jedině moje slabost. A nakonec vtip – dokonce i já, hloupá, jsem šla studovat. Ale ne moc daleko, jen do Říma. Ten je od nás 40km. Ale musela jsem se stejně po roce z Říma vrátit do naší vesnice Nepi, protože mi náš nebeský Tatínek dal tuberkulózu. Když kněz viděl, že nemoc je „smrtelná“, tak mi řekl, abych psala nějaký deník. Tak jsem vzala starý  školní sešit a psala to, co prožívám. Nazvala jsem to „Dějiny jednoho paňáci“. Píšu tam, co mě napadne. Třeba toto:

 „Pokora, odevzdanost, láska. Odevzdanost, jak drahá je to ctnost! Kdyby to všichni pochopili, země by se změnila v předsíň Ráje. Dává nám odpočívat pokojně na Ježíšově Klíně, můžeme spát s hlavou položenou na Jeho Srdci, dává nám žít šťastně, protože svěřeni takovému Příteli můžeme si být jisti svým osudem. Jako dítě, které má v noci projít hustým lesem, když se drží maminčiny sukně, je si jisté, že maminka je přivede k dobrému cíli, tak je tomu s duší, která se odevzdá Ježíši.“

Naší nebeské Mamince jsem zpívala i ve chvíli, kdy si mě Ježíš bral k sobě. V mých 18. letech, 1.října 1928. A Ježíš si nechal na zemi od té doby moji kůži jako živou a moje tělo neporušené až dodnes, a už nemá ani známky tuberkulózy.

Blahoslavená Cecilie Marie Angela Eusepi