Jednou šel na sraz spolužáků ze "základky". Poznal, že se od nich dost odlišuje. Spolužáci většinou pracovali jako prodavači, dělníci, v technických službách....a potýkali se často s nedostatkem financí, s náročnou manželkou i dětmi... Spolužák Richard, se kterým Karel sedával kdysi v jedné lavici, nepřišel. Jen Ondra se vyjádřil, že ho občas vídává potloukat se opilého po ulicích. Karel se rozhodl: "Chci se s ním setkat."

Našel Richarda seděl na lavičce v parku. V ruce měl prázdnou láhev. Richard mu řekl: "Tys to dotáhl nejdál. Ale o mě se nestarej. Mě zbývá jen jedno - jednou se zfetuju tak, že nevstanu. A bude klid." 

Karel to nevzdal. A zároveň vzdal. Vzdal se své hvězdné kariéry. Vzdal se také myšlenky na rodinu a manželství. Vzdal se pohodlného života. Zajistil na městském úřadu práci pro sebe i pro Richarda - v úklidových službách. Věděl, že Richard to sám nezvládne. Řekl: "Ríšo, budem dělat spolu." Každé ráno Richarda vzbudil a společně zametali, čistili chodníky a vytrhávali plevel ze záhonů. Začali bydlet oba na ubytovně. Když si měl Richard s kým povídat, přestal mít sebevražedné myšlenky. A začal méně pít. Karel byl všude s ním, a tak dokázal Richard odmítat i drogy od svých bývalých kamarádů. Při své práci potkávali další a další lidi, kterým Karel pomáhal. Pro každého má vlídné a povzbudivé, přátelské slovo.

Ale lidé, které potkává, už s ním nehovoří s úctou a s respektem jako když chodil upravený z univerzitní laboratoře. Lidé buď dělají, že si ho nevšímají. Některé maminky říkají svým dětem: "Uč se, ať nedopadneš jako tady ten kopáč."

Karlův neustálý úsměv a dobrá nálada se staly mezi obyvateli ubytovny i mezi pracovníky nakažlivými. Chlapi začali pracovat s dobrou náladou, a dá se říct, s láskou. Karel se stal "Malým bratrem Ježíšovým" po vzoru svatého Karla Foucaulda. Jediným jeho vzorem je Ježíš z Nazareta. A celým svým životem se snaží svědčit o tom, že každý, každičký člověk má v Božích očích nesmírnou cenu.

„Můj apoštolát má být apoštolátem dobroty, když mě lidé uvidí, musí si říci: – Jeli tento muž tak dobrý, jak musí dobré být jeho náboženství. Když se mne zeptají, proč jsem tak dobrý, musím říci: Protože jsem služebníkem  dobra lepšího, než jsem já. Kdybyste věděli jak je dobrý můj mistr Ježíš. /Karel Foucauld 1909/

Celá naše existence, celá naše bytost musí křičet evangelium ze střech. Celá naše osoba musí vydechovat Ježíše, každý náš skutek, celý náš život musí vypovídat o tom, že patříme Ježíšovi. (Karel Foucauld – Řehole a direktář)