Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně - a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci.“

Májové čtení

Úvodní modlitba (každý den před májovým čtením)


Bože, na přímluvu Panny Marie, Vítězné Ochránkyně Moravy, a svatého Jana Sar-
kandra, Tě prosíme: Probuď Moravany a rozněť v nich radost z evangelia. Dej jim
pochopit, že toto je poklad cennější než jakýkoli jiný a že ten, kdo ho našel, ho musí
předávat dál. Dej všem ducha apoštolátu, mnoha mladým mužům dej povolání ke
kněžské službě a mladým ženám k zasvěcení se Kristu, aby společně budovali Tvou
Církev a horlivě usilovali o spásu duší. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.


Jan Sarkander na bohosloví


Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem (Mt 22,37)
Jezuitská univerzita ve Štýrském Hradci zahájila přednášky roku 1586. Studenti
bohosloví dostávali zaopatření v ústavě zvaném po svém zakladateli – pozdějším
císaři Ferdinandovi II. – Ferdinandeum. Tam nalezl pro sebe útulek i Jan Sarkan-
der. Své srdce svěřil opět ochraně Panny Marie a vlastní rukou se zapsal i tam
do družinského alba Zvěstování Panny Marie. Věru, to jeho srdce – už dospělé, ale
lidské – oné mocné a přívětivé péče nebeské Královny velmi potřebovalo.
Bohoslovec Jan Sarkander studoval teologii podle zásad svatého Tomáše Akvin-
ského. O Bohu, o Nejsvětější Trojici, o andělech, o člověku, o ctnostech, o hříchu...
Studoval, modlil se, zachovával posty… a zápasil.
Ono se snadno řekne „sejde z očí, sejde z mysli“. Jan odešel daleko od domova,
aby byl blíže Bohu. Ale tvář Anny Plachetské mu z mysli neodchází. Janovi se
dostalo náročné jezuitské výchovy. Bylo mu jasné, jak náročné úkoly mají všichni,
kteří mají víru, jak obezřetné a nadšené zápasy je třeba vést pro její vítězství. Teď
se však musí rvát znovu a znovu sám se sebou. „Miluj Pána, svého Boha, celým
svým srdcem!“ Ta slova zná dobře. To by nemohl mít svou Aničku? To musí být
jen „buď, anebo“? Z mysli mu nejde známý výrok apoštola Pavla: „Kdo nemá
manželku, stará se o věci Páně, jak by se líbil Pánu. Ale kdo je ženatý, stará se
o věci světské, jak by se líbil manželce, a je rozdělen.“ (1 Kor 7,32nn)
Kdy může vlastně člověk říci, že už Boha miluje celým svým srdcem? Jsou vůbec
hranice v této lásce? Může si člověk říci, že už Boha více milovat nemůže?
Až do chvíle naší smrti je nutno o takovou lásku tisíckrát bojovat, tisíckrát zraněn
znovu povstávat a znovu napínat všechny své síly…
Jan Sarkander vedl ve Štýrském Hradci tento vnitřní boj dva roky. Po dvou letech
z bohosloví odešel. „Silná jako smrt je láska, nezlomná jako podsvětí je vášeň.
Její výheň je výheň ohně, plamen Hospodinův. Zátopy vod nemohou uhasit
lásku a proudy řek ji neodplaví.“ (Pís 8,6n) Jan nebyl povrchní. Snad právě proto
se kvůli svým pochybnostem nepokládal za dostatečně způsobilého pro kněžské
povolání.
Vrátil se na Moravu, vyhledal svého bratra Mikuláše, vyhledal Annu Plachetskou.
Dne 3. září 1606 podepsali slavnostně ve Velkém Meziříčí svatební smlouvu za
účasti několika kněží. Ženich koupil dům v Brně a vinohrady v Kloboukách
u Brna. Anička se chystala přijmout katolickou víru. A po svatbě začala idylka
šťastných novomanželů. Jistě však ani tato idylka nebyla bez těžkostí.
Největší starost ale nepřestával mít Jan Sarkander. Je to teď takto dobré a… správ-
né? Je to ono, oč jsem usiloval celé mládí? Je to „miluj Pána, svého Boha, celým
svým srdcem“? Co tomu říká biskup Dietrichštejn? A Edmund Kampián? A co
matka Helena, která je už víc než rok na věčnosti...? Jen Bůh ví, co nyní prožíval
Jan Sarkander. Jen Bůh!!! A Bůh také rozhodl – a manželství rozloučil. Již v násle-
dujícím roce 1607 totiž Jan Sarkander ovdověl…
Byl to trest? Bylo to volání? Volání zpět na opuštěnou cestu? Těžce zkoušenému
srdci Janovu bylo jasné, že je to volání Lásky nejvyšší. Nyní začíná nově chápat,
co je to „miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem“, co je to opravdová láska.
Kdyby dal za ni všechen majetek, je to jako nic. Dá celý život, celé srdce! „Její
výheň je výheň ohně, plamen Hospodinův.“ (Pís 8,6) Je rozhodnuto: Jan se vrátí ke
své první – a nyní už navždy jediné a bezvýhradné – Lásce.

 Závěrečná modlitba ( každý den po májovém čtení )

Svatý Jene Sarkandře, veliký ochránce naší krásné země, ozdobo a chloubo Moravy,
vypros nám věrnost víře otců, věrnost povinnostem stavu za všech okolností a dětin-
nou důvěru k naší Matce, Vítězné Ochránkyni Moravy!


Úmysl dnešní modlitby:

Za kněze a bohoslovce, aby přilnuli ke Kristu a Jeho
Církvi celým a nerozděleným srdcem, a aby v této věrnosti vytrvali po celý život.......... Otče náš + Zdrávas na modlitební úmysl dne.