Zesnulý emeritní papež doporučuje několik dostupných a snadno osvojitelných návyků k tomu,
aby se člověk stal Božím přítelem. Někteří lidé si ho sice představují jako teologa odříznutého
od životní reality, ale Benedikt XVI. velice jasně vnímal, na jaké těžkosti člověk naráží ve své
snaze žít denně v Boží přítomnosti. V adventní homilii roku 2009 poznamenal: „Všichni jsme
udělali zkušenost, že v každodenním životě máme málo času pro Pána a dokonce i málo
času pro sebe.

Je třeba skončit s tím, že nás pohlcuje ‚aktivita‘.“ Kdo nikdy neprožívá
období, kdy nás zavalí množství věcí, které děláme, takže pak přestáváme mít čas či mentální
kapacitu na to, co je doopravdy podstatné? Co je podstatné? Podle Benedikta XVI. je podstatné
naše setkání s Kristem. „Na počátku křesťanského života není určité etické rozhodnutí
nebo nějaká velká idea, nýbrž setkání s událostí, s Osobou, která otevírá před životem
nový obzor a dává mu rozhodující zaměření,“ napsal ve své první encyklice Deus caritas est.
Víra je především vztah, setkání s Bohem. Novým rozhodujícím zaměřením je stávat se
svatým. A ke svatosti postupujeme tak, že pravidelně trávíme čas s Kristem a necháváme se
uchvátit jeho láskou: „Jakmile navážete přátelství s Bohem, začne se ve vašem životě všechno
měnit. Když ho líp poznáte, zjistíte, že ve svém vlastním životě chcete zrcadlit něco z jeho
nekonečné dobroty,“ řekl 17. září 2010 ve svém projevu k učitelům a členům náboženského
řádu na Twickenham University v Británii. A k tomu, aby se člověk stal Božím přítelem,
Benedikt XVI. doporučuje několik dostupných a snadno osvojitelných návyků. 1. Dvakrát
denně být v krátkém kontaktu s Bohem Každý vztah chřadne, pokud se o něj nepečuje. To
platí o manželích, rodinách a přátelích, ale také o vztahu s Hospodinem. Proto Benedikt XVI.
řekl: „Znamená to nikdy nezačínat ani nekončit den bez alespoň krátkého kontaktu s Bohem.“
Nemusí to být nutně modlitba, ale například myšlenka, srdečné gesto, slovo chvály či vděčnosti
na začátku a konci dne. 2. Každé ráno děkujte Pánu za dar víry 27. února 2013 na své
poslední generální audienci vyslovil Benedikt XVI. krásnou krátkou modlitbu a povzbudil k
jejímu opakování každé ráno jako projevu lásky k Hospodinu a vděčnosti za dar víry. Ta
modlitba zní: „Klaním se před tebou, můj Bože, a miluji tě celým svým srdcem. Děkuji ti za
to, že jsi mě stvořil a žes mě učinil křesťanem.“ Pro Benedikta XVI. je dar víry „nejcennějším
majetkem, který nám nikdo nemůže vzít“. 3. Každý den si najděte příležitost radovat se „V
srdci každého muže a ženy je ukryta touha po radosti,“ řekl Benedikt XVI. na 27. světovém dní
mládeže v roce 2012. „Naše srdce mnohem víc než okamžité a prchavé pocity uspokojení
hledá dokonalou, plnou a trvalou radost, schopnou dodávat naší existenci ‚chuť‘. Abychom ji
mohli vnímat, musíme rozpoznávat prosté radosti, které nám Pán nabízí.“ Benedikt XVI.
nás upozorňuje na některé důvody k radosti: ... radost ze života, radost z pohledu na krásu
přírody, radost z dobře vykonané práce, radost z pomoci druhým, radost z upřímné a čisté
lásky. Podíváme-li se pozorně, můžeme vidět mnoho dalších důvodů k radosti. Jsou to šťastné
chvíle v rodině, společné přátelství, nalezení našich hřiven, naše úspěchy, komplimenty od
druhých, schopnost vyjádřit se spolu s vědomím, že nám někdo rozumí, a pocit, že jsme pro
druhé pomocí. 4. Každou neděli se setkejte s Kristem v eucharistii „Já jsem ten chléb živý,
který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo,
dané za život světa“ (J 6,51). Každá eucharistická slavnost jako příslib samotného Krista
zpřítomňuje Ježíšův dar života. Proto je podle Benedikta XVI. „podstatné nikdy neprožít neděli
bez setkání se vzkříšeným Kristem v eucharistii; není to dodatečné břemeno, nýbrž světlo pro
celý týden“. 5. Každý den si všimněte nějakého znamení od Boha Roku 2009 razil Benedikt
XVI. myšlenku speciálního deníku, ve kterém si máme zapisovat znamení, která nám Bůh
posílá. Účelem je uvědomovat si a vést si záznamy o tom, jakou pozornost věnuje Bůh
každému ze svých stvoření a jak nás miluje. „Jednotlivé události dne jsou vodítka, která nám
Bůh dává, znamení jeho pozornosti pro každého z nás. Tak často nám Bůh dává zahlédnout
svou lásku! Vést si takříkajíc ‚vnitřní deník‘ o jeho lásce může být krásným a prospěšným
úkolem pro náš život!“ řekl. 6. Rozjímat nad uměleckými díly Benedikt XVI. jako hudebník a
milovník hudby prožíval, jak krása vede k Bohu. Během generální audience v srpnu 2011 mluvil
o tom, jak se ho silně dotkl koncert Bachovy hudby v Mnichově: „Na konci poslední skladby,
jedné z kantát, jsem vnímal, ne rozumem, nýbrž v hloubi svého srdce, že to, co jsem slyšel, mi
sdělovalo pravdu, pravdu o nejvyšším skladateli, a přimělo mě to děkovat Bohu.“ Via
pulchritudinis, „cesta krásy“, je jednou z cest, které mohou vést k Bohu a pomáhat nám se s
ním setkat. „Některá umělecká vyjádření jsou pravými cestami k Bohu, nejvyšší Kráse, a
dokonce nám pomáhají růst v našem vztahu s ním v modlitbě,“ tvrdí Benedikt XVI. „Jsou to díla,
která se zrodila z víry a víru vyjadřují. Příklad toho můžeme vidět při návštěvě gotické katedrály:
uchvátí nás vertikální linie, jež stoupají k obloze a pozvedají náš zrak a našeho ducha,“ nebo
když posloucháme duchovní skladbu, „která uhodí na struny našeho srdce“, a „naše mysl se
takříkajíc rozšíří a přirozeně se obrátí k Bohu“. 7. Vychutnávat si humorné okamžiky života V
poměrně osobním interview během příprav na svou apoštolskou cestu do Bavorska v září 2006
Benedikt XVI. zdůraznil, jak je důležité nebrat se příliš vážně a umět si vychutnávat drobné
radosti života: „Nejsem člověk, který by neustále vymýšlel vtipy. Ale myslím, že je velmi důležité
být schopen vidět humornou stránku života a jeho radostnou dimenzi a nebrat všechno příliš
tragicky.“ Na závěr pak říká: „Jeden spisovatel kdysi napsal, že andělé umí létat, protože se
neberou příliš vážně. Třeba bychom trochu uměli létat i my, kdybychom sami sebe nepokládali
za tak důležité.“ 8. Častěji vzývejte svaté Benedikt XVI. choval velkou úctu a důvěru k svatým,
„těm mužům a ženám, kteří svou vírou, dobročinností a svým životem dávali příklad mnoha
generacím, včetně nás“, jak řekl. Při inaugurační mši svého pontifikátu 24. dubna 2005 sám
sebe svěřil obrovskému společenství svatých: „Všichni Boží svatí mě budou chránit, podpírat a
ponesou mě.“ Zve všechny pokřtěné k témuž, konkrétně „následováním jejich příkladu,
usilováním o jejich přímluvy, vstupováním do společenství s nimi“. Neboť říká (slovy z Lumen
Gentium), že „nás... společenství se svatými spojuje s Kristem. Z něho – jako ze zdroje a hlavy
– pramení všechny milosti a život Božího lidu.“ 9. Udělejte si čas na ticho Navzdory rušnosti
života nás Benedikt XVI. zve, abychom pravidelně setrvávali v tichu, což je spolehlivá cesta k
setkání s Bohem, prostor, kdy necháváme mluvit „radost, obavy, utrpení“, důležitý čas pro
odlišení toho, co je důležité, od toho, co je zbytečné či podružné. „Je sotva překvapivé, že různé
náboženské tradice považují samotu a ticho za privilegované stavy, které lidem pomáhají
znovuobjevit sami sebe a Pravdu, která dává všemu význam,“ uvedl v květnu 2012 ve svém
poselství pro 46. světový den sdělovacích prostředků. „Pokud k nám Bůh mluví i v tichu, my pak
objevujeme možnost mluvit v tichu s Bohem a o Bohu.“

Mathilde De Robien Aleteia

Přeložila
Alena Švecová Mathilde De Robien novinářka 9 rcmonitor.cz Církev a s