O myší rodince
Žily byly myši. Kolik myší? Bezpočet. Nikdo by to nespočet.
Myší rodina je velká. Deset dětí, na sta vnoučat, na tisíce pravnoučat.
Hodně myší, velké pole, a nad polem létá káně - postrach myší, které piští: „Hele, káně, pozor na ně.“
Každá myš si hlídá skrýš. Do ní nosí zrníčka, velká i ta maličká. Každá myš má mít svou skrýš, kde přes zimu jíš i spíš.
Přišla zima. Byla krutá. Která myš nebyla hbitá, stala se potravou dravce, kterému šlo lovit hladce.
Pak si myši řekly „Aha, tady každá rada drahá. Buď potáhnem všeci spolu, nebo jde náš počet dolů. Tak si rozdělily role, jedna myška hlídá dole a jiná vyhlíží z díry, zda uvidí dravců stíny. Dávají si signály – „Ukryjte se pod námi“. Dělí se pak o potravu, zachovají klidnou hlavu, a když se jim nedostává, řeknou: Lepší byt než strava. Tak do jara přežily, navzájem se střežily.
Z toho plyne poučení, nic lepší nad lásku není. Kdo má starost o druhé, ten sám neubude. Rozmnoží se jeho řady a nikdy neumře hlady.
