Vzpomínám na první Vánoce, které jsem trávila s dětmi v Klokánku, v zařízení pro pomoc dětem, o které se nestarají vlastní rodiče. V budově Klokánku bylo celkem pět bytů, v každém bydlela „teta“ se třemi až pěti dětmi. O Vánocích odjely všechny ostatní tety domů za svými manželi a za vlastními dětmi. Já jsem neměla s dětmi kam odjet, ani jsem nechtěla. Byli jsme doma tam, v Klokánku. Tam nyní bydlíme, tam jsme trávili advent pečením a vyráběním ozdob, tam také budeme slavit Vánoce. Tak jsme zůstali v celé budově sami. Já a tři děti ve věku jeden, tři a devět let. Byly to mé první Vánoce strávené bez mých rodičů, jen s dětmi. Poprvé jsem já sama chystala dětem Vánoce.

Advent jsem se snažila prožít hlavně v modlitbě. Jako klasická máma jsem se modlila hlavně při nočním chystání sunaru či uspávání dětí, kdy jsem někdy unavená usnula na zemi vedle postýlek. Devítiletá holčička ráda vyráběla ozdoby, kreslila anděly, vykrajovala cukroví, a já jsem do skořápek od ořechů schovávala citáty z Bible. Každému, kdo přišel na návštěvu, jsem nabídla, aby si jeden oříšek s citátem vybral. Od sponzorů měly děti připravené dárky, které si nakreslili. Holčička třeba ještě nikdy nedostala panenku, tak si ji moc přála. A já jsem ještě navíc každému z dětí koupila další dárek podle svého uvážení, aby dítě i nějak rozvíjel.

Nastal Štědrý den. Na návštěvu přijeli mí přátelé, mladí manželé s houslemi a flétnou, aby nám hudbou zpříjemnili čekání na Ježíška. Odpoledne vzali děti na procházku. Sledovat, kde se objeví první hvězda a zda náhodou neuvidí kometu. Již ráno jsme zanesli vánoční krmení i zajíčkům a srnkám do lesa a nyní jsme šli hledat hvězdu, která oznamuje narození krále. Děti se těšily na večer. Tříletý chlapec i devítiletá holčička začali mluvit o tom, že na Vánocích mají nejraději sladkosti na stromečku. Bavili se o tom, jak mívali na stromku dobré čokolády, že se na ně nejvíc těší, jak je opět ochutnají. Říkali, že nic nechutná tak dobře jako vánoční čokolády ze stromečku. Nechala jsem děti, aby pokračovaly v procházce s mou kamarádkou Terezkou, zatímco její manžel Zbyněk se se mnou vracel do bytu připravit stromeček a dárky. Uvědomila jsem si, že jsem úplně zapomněla na Vánoční kolekce. Chystala jsem Vánoce poprvé, ozdobila stromek, ale neuvědomila si, že děti čekají čokoládky na stromku, a vůbec jsem netušila, že se na ně tak těší, víc než na dárky. Děti budou zklamané. Zajíci a srnky dostaly od dětí dobroty, a děti samy nedostanou, co mají rády. Ale teď, na Štědrý večer, se už nikam do obchodu nedostanu. Místní obchod je zavřený, auto nemám, jsem tu sama a ve vesnici nikoho neznám… Není možné sehnat Vánoční kolekce. Tak zamyšleně jdu ke vchodu Klokánku. Najednou přede dveřmi zastaví auto a vystoupí z něj starší pán, kterého jsem nikdy neviděla. „Je toto Klokánek?“ ptá se. „Ano“, odpovím. „Tak tady vám něco nesu“, podá mi do ruky tašku, políbí mě na tvář, popřeje pěkné Vánoce, sedá do auta a odjíždí. Vše bylo tak rychlé a nečekané. Podívám se do igelitky a tam jsou dvě vánoční kolekce! Neuvěřitelné! Se Zbyňkem jsme je stihli ještě rozvěsit na stromek, než přišly děti. Jako by mě Pán Bůh slyšel a poslal anděla s kolekcí. Tak jako na svatbě v Káni nechtěl Ježíš zkazit radost tím, že by nebylo víno, ani teď nechtěl zkazit dětem radost tím, že by nebyly čokoládové figurky. Bůh jedná v každé době.

„Abych se přiznal, ještě jsem nikdy stromek pro děti nestrojil.“ Říká Zbyněk. „Vidíš, letos si to nacvičíš a příště už budeš strojit stromek vlastním dětem“, odpovídám Zbyňkovi. „Víš, to není tak jednoduché“, odpovídá Zbyněk. S Terezkou jsou totiž manželé už několik let a vytoužené děťátko ještě nepřišlo. „Asi děti mít nebudeme,“ povzdechl si. „Však uvidíš, Pán Bůh vám požehná,“ řekla jsem v radosti a důvěře. A stalo se. Za rok již Zbyněk strojil stromeček, pod který položili své novorozeňátko, svého malého Ježíška.

Kéž radost a důvěra dítěte přetrvá i v nás. Ať se nepovažujeme za dospělé před Bohem, ale ať se těšíme na vše, co nám dá. Ať od Božského dítěte očekáváme dobré dary. To je Jeho úkol, darovat. A naposled darovat sám sebe. Buďme Božími dětmi. Pak se náš život stane adventem, radostným očekáváním Ježíše. A na konci našeho pozemského života přijde ten skutečný Štědrý den.