Začátek svatého evangelia podle Jana.

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: "To je ten, o kterém jsem řekl: 'Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.'" Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten (o něm) podal zprávu.

Prolog, jak se nazývá úvod evangelia sv.Jana, jsme slyšeli v této době vánoc nejvícekrát. Je to nádherný text a hutný. Dá se mluvit o každém slovu a větě.

Sv.Jan píše, že Ježíš do vlastního přišel a vlastního nepřijali a těm kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi. To je věta která má velkou hloubku. Tak k té první části věty.
Z hlediska stvoření všechno bylo stvořeno skrze Slovo,píše sv.Jan hned v úvodu.Takže za stvořením je 2-há božská osoba, která se v čase stává člověkem - tedy Ježíš a je řečeno, že bylo to stvořeno skrze něho a pro něho. Teď si představme, že On přichází z nebe do tohoto světa, jak píše evangelista, kterému tady všechno patří,všechno je jeho a vlastní ho nepřijali. Asi tak, jako když se někdo po dlouhé době vrací domů. Jste plni očekávání,těšíte se, jste plni lásky, vezete sami sebe jako největší dar a když se ocitnete na prahu domu, tak vás ani nepřijmou ani nepustí. Zůstanete stát venku jako cizí neznamý. To musí být šok. Možná takto by se cítil Ježíš, kdyby přišel jako dospělý. Ale přišel jako malé dítě a měl tu nejlepší maminku na světě a pěstouna. Byl zahrnut láskou, tuto výsadu si ponechal.

A teď je tam ta druhá část, ti kteří jej přijali dal moc stát se Božími dětmi. P.Bůh je takový, že když působí jeho milost, tak vždycky nám to něco dává, obohacuje,děje se zázrak. A když mi jej přijmeme do svého srdce a života, tak se něco s námi stane. A to co se stane je obrovská změna, kterou způsobí Bůh svou milostí. Dá nám moc stát se Božími dětmi. Zdá se, podle slov sv.Jana, že jde o velmi velikou milost, ne-li tu největší. Říká, že jsme Boží děti ale čím budeme jednou není ještě zřejmé. Tam je důležité, že přijetím Boha dostaneme od něho moc. Ovšem ne tu světskou, ale moc k tomu, abychom byli jeho dětmi.T.zn.poslušné, poddajné, radostné, hrající se, bezstarostné, zakotvené a opírající se o Otce jeho Syna a Ducha sv.a o Marii a sv.Josefa.zvláště v tomto roku. Náš život je jakoby takový test, jak jsem na tom se svým dětstvím. P.Boha nezajímají naše roky ale nakolik jsem jeho dítětem. Ježíš to později řekne. Nebudete-li jako děti, nevejdete do Božího království. Úplně se s ním minete. Proto máme kolem sebe děti a nezbavíme se jich po celý život. Na nich nám Pán stále ukazuje jaký mám být já před ním. Ježíš byl dítětem, Synem naprosto poslušný a poddajný a hluboce milovaný Otcem. Důležité na tom je to, že do dětství Božího se nemusíme nutit, protože dostaneme tuto moc od Boha.

Drahý Otče na nebi, chci být tvým dítětem, tvým synem nebo dcerou, aspoň trochu podle Ježíšova nebo Mariina vzoru.

 

ŽIVÉ VYSÍLÁNÍ - ZDE