Koncem letošního roku zemřel P. Josef Ondráček, kněz kostela s . Václava v Břeclavi. Rád bych na něj vzpomněl příběhem, kterým začínal svou promluvu při svatebním obřadu. Myslím, že poselství tohoto příběhu není důležité jen pro snoubence a manžely... Requiescat in pace, Padre...
Muž seděl na zápraží jednoho indického chrámu a žebral. Kolem procházelo mnoho lidí. Najednou se u něj zastavil na první pohled bohatý pán. S úsměvem pohlédl na žebráka: "Dej mi všechno, co máš!" Žebrák nejistě pohlédl na cizince: "Ale, pane, ty chceš něco ode mě? Já myslel, že ty mi něco dáš!" Muž ale dále naléhal. Žebrák tedy hledal, dlouho dělal, že nic nemůže najít, a teprve po dlouhé chvíli našel jedno zrníčko rýže. To pak podal cizinci. Muž s úsměvem poděkoval, rozloučil se a odešel. Večer, když žebrák přepočítával, kolik toho dne vyžebral, našel mezi drobnými mincemi také jedno jediné zrníčko rýže, které bylo ze zlata. A tu si žebrák smutně a zklamaně povzdechl: "Kdybych dal víc, byl bych boháčem. Kdybych dal, co mám, byl bych určitě velkým boháčem. Kdybych dal všechno, co mám, byl bych největším boháčem…"
