V těchto dnech si připomínáme výročí narození jednoho z největších skladatelů v dějinách hudby - Johanna Sebastiana Bacha. Jeho hudba se stala synonymem a měřítkem pro veškerou duchovní hudbu. Toccatu a fugu d- moll, Bachovo nejznámější varhanní dílo, jsem slyšel snad ve všech myslitelných (a že si dokážu představit hodně…) úpravách - jako lázeňský pochod, disco, flamenco, dechovku i metal… už chybí snad jen jódlování. A teolog Karl Barth říká: " V nebi hrají andělé před Boží tváří jen Bacha…" Jen když mají "volno", hrají si prý (podle Bartha) díla Mozartova… Nevím. Doufám, že nebeský playlist bude přece jen drobet pestřejší…

   Málo se však mluví o duchovním životě Johanna Sebastiana. Žil v Německu v době, která nebyla pro duchovně založeného člověka, jakým Bach bezesporu byl, zrovna snadná. Násilí mezi protestanty a katolíky sice po třicetileté válce takřka zmizelo, ale pravidlo "koho panství, toho víra" bylo pro praktický duchovní život a růst člověka dost svazující. Mnozí lidé konvertovali od katolicismu k protestantismu a zpět několikrát za život…

   Bach takové problémy neměl. Jako skladatel a hudebník pracoval pro katolické i protestantské zaměstnavatele. Skládal mariánský Magnificat i lutherské protestantské chorály. Velkou Mši H moll i duchovní kantáty. A v každé jeho skladbě je přítomna taková opravdovost víry, že je vlastně úplně jedno, jakou "konfesi" ta která skladba má. A totéž ostatně platí i pro Bacha - no schválně, víte, zda byl protestant nebo katolík? Jo, máte pravdu. Je to jedno…

   Pro ukázku jsem vybral několik ukázek, které reprezentují Bachovo hudební umění i neuvěřitelnou duchovní vyzrálost.

Chorál z Matoušových pašijí Ó hlavo plná trýzně známe i z našeho kancionálu (č.321). Bach si zde vypůjčil melodii H. L. Hasslera a zasadil ji do zcela nového hudebního kontextu. Celá skladba je vlastně naprostou esencí událostí Velkého Pátku:

   Ó hlavo plná trýzně, běd, ran i soužení,

  ty zřídlo Boží přízně, z níž spása pramení;

  ó hlavo, ozdobená ctí, slávou z výsosti,

  jak velká stihla změna tě lidskou hříšností.

  Zde v nádherném provedení Nederlands Kamerkoor pod vedením Reinberta de Leeuwa z roku 2017. Mimochodem z roku, při záběru na sbor můžeme zahlédnout i českou vycházející pěveckou hvězdu - basistu Tomáše Krále, který v tomto provedení Matoušových pašijí zpíval i sólový part.

Pro srovnání ještě zpracování též melodie v podání skupiny Oboroh i s českým textem:

   Jako druhou ukázku jsem vybral varhanní skladbu, která reprezentuje podstatnou část Bachovy varhanní tvorby - jeho chorální předehry. Na melodické motivy tehdy zpívaných písní - chorálů - vytvářel kompozice, v nichž skvěle vyniklo jeho kontrapunktické umění (to je v podstatě umění, jak s jedním mozkem vytvořit hudbu, která vypadá, jako byste měli mozky dva. Anebo tři …). S těmito předehrami měl ale také dost nepříjemností. Lidem vadilo, že některé jsou dlouhé, hlasité a příliš "moderní" a ruší je v bohoslužbě. Omlouvám se za něj i za všechny varhaníky: dnes bychom rádi doprovázeli liturgický zpěv úplně bez předeher, meziher i doher!

   A na závěr jeden hudební vtípek:

Magdalena Kožená, dnes světoznámá česká mezzosopranistka, vkročila na světovou scénu s albem bachovských árií. Na několik z nich  natočil Ondřej Havelka (ano, ten herec a swingový zpěvák) nesmírně vtipné videoklipy. Zde je jeden z nich:

A ještě pro technologické hračičky:

K výročí narození J.S.Bacha připravila firma Google krátkou hru, ve ketré se můžete stát sami hudebním skladatelem. Stačí zadat melodii a umělá inteligence z Vás udělá nového Bacha! 

Tedy jen technicky. O rozvoj své duchovní vroucnosti, opravdovosti a otevřenosti se musíme postarat sami.

Klikni na tento odkaz a staň se Bachem!