Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Když nadešel čas očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli (Ježíše) do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: `Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!' Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata. Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: "Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu." Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: "On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat - i tvou vlastní duší pronikne meč - aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí." Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova - bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.
Kázání:
Většinou svátek rodiny nazaretské slavíme s upřednostňujícím pohledem buď na Ježíše nebo na Marii. Letos, kdy od 8.12.slavíme rok sv. Josefa, tak by bylo dobré, abychom si všimli více jeho.
Už pouhý pohled na Zvěstování, na početí Božího Syna, na rozpaky sv. Josefa, náročné putování do Betléma, na velké podmínky chudoby a nepřijetí, stejně jako útěk do Egypta; život v emigraci, opětovný návrat do Nazareta - a pak, to zvláštní jejich dítě, kterému někdy nerozuměli - dává tušit, že ti dva to neměli v životě vůbec lehké, že se museli potýkat s nepřízní osudu a náročnými situacemi. Mnohá rozhodnutí ležela na bedrech sv. Josefa jako hlavě rodiny.
V PS se o Josefovi mluví jen 3x a to při událostech početí, kdy chtěl tajně se rozejít s Marií a potom při útěku do Egypta a při návratu z Egypta do Nazaretu. Ve všech případech se mu zjevil anděl Páně a řekl mu co má udělat.
Svatá Terezie od Ježíše poznala svatého Josefa jako patrona ve všech životních situacích: „Zdá se, že Bůh dovolil jiným světcům, aby nám přispívali v té či oné potřebě, zatímco já zakusila, že přímluva sv. Josefa se vztahuje na všechny“ potřeby.5 I když se PS sv. zmiňuje o sv. Josefovi tak malinko, když se modlíme litanie ke sv. Josefovi, tak žasneme nad tím kolik úžasných vlastností sv. Josef měl. V novějších časech svatý papež Jan Pavel II. znova zopakoval, že postava svatého Josefa „nabývá́ pro církev naší doby ve vztahu k novému tisíciletí́ křesťanství zvláštní́ aktuálnosti“.6
Sv. Josefovi byla svěřena rodina nazaretská, ale také rodina celé církve. Jak skvěle obstál ve své rodině pozemské, tak můžeme očekávat i jeho stejně skvělou roli v rodině celé církve. Tímto vyznamenáním daným Bohem se nemůže "pyšnit" žádný světec, jen sv. Josef.
Využijme tohoto roku plného milosti plnomocných odpustků třeba modlitbou litanií ke sv. Josefovi, každého dne, abychom učinili stejný objev jaký udělala sv. Terezie Veliká, když říká, Bůh dovolil jiným světcům, aby nám přispívali v té či oné potřebě, zatímco já jsem zakusila, že přímluva sv. Josefa se vztahuje na všechny potřeby.
