Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: `Ženich je tady! Jděte mu naproti!' Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: `Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.' Ale prozíravé odpověděly: `Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.' Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: `Pane, pane, otevři nám!' On však odpověděl: `Amen, amen, pravím vám: Neznám vás.' Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“

Homílie:

Slyšeli jsme podobenství o 10 družičkách, které čekali na ženicha. Družičky byly panny, které provázely ženicha k domu nevěsty, kde byla nejprve uzavřena s jejím otcem svatební smlouva, a teprve poté mohly nastat svatební obřady.Někdy se však „smlouvání“ protáhlo – a to uvažme, že do domu nevěsty přicházel ženich,asi tak za rok po zásnubách, až poté, kdy připravil nový dům a zázemí pro svou nevěstu.
Ježíš si pro vyzdvihnutí potřeby bdělosti, připravenosti, prozíravosti vypůjčil příklad ze svatebních obřadů, jejichž strukturu jeho posluchači dobře znali.
Ženichem je zde Kristus, družičkami jsme my, lidé na této zemi. Sv. Augustin to hezky komentuje: "Veškeré trváni času je jako noc, během níž církev bdí, s očima víry obrácenýma ke sv.Písmům jako k pochodním, jež září ve tmě, dokud Pán nepříjde." Ono zdržení ženicha je připomenutím, že nikdo nezná dobu Kristova příchodu „O tom dni neví nikdo“ říká Pán. A právě pro tuto neznalost, je třeba být neustále bdělí, připravení,prozíraví, vždyť může přijít každou chvíli, nebo se ještě dlouho zdržet. Neznáme dobu Kristova druhého příchodu, kdy jako Ženich přijde, aby nás, církev – nevěstu, uvedl do připraveného Otcova domu nebeského království.
Toto podobenství o nebeském království je pro nás zásadní. My jsme přece Kristem v evangeliích opakovaně vyzýváni, abychom jej následovali. O to se snažíme během tohoto života. Ale tady v dnešním podobenství jde o to jak bude náš život pokračovat ve věčnosti. To je důležité téma pro nás a také téma těchto dušičkových dní. Abychom byli v této věci opravdu moudří, jak říká 1.čtení, potřebujeme dar moudrosti. Proto si dal Ježíš záležet, aby nám sdělil, že tady jsou důležité bdělost, připravenost, prozíravost.
Ze života sv.Karla Boromejského, kterého jsme oslavilio tento týden se traduje tato historka. Jednou po večeři hrál se svými kanovníky kulečník. Zeptal se jich: „Pánové, co byste dělali, kdybyste dostali zprávu, že za hodinu bude konec světa?“ Jeden by šel prý honem ke zpovědi, druhý by se modlil, třetí by šel rozdat svůj majetek chudým… A pak se jeden z kanovníků zeptal arcibiskupa: „A co byste, Excelence, dělal vy?“ A Karel na to: „Já bych klidně dohrál tuhle partii biliáru.“ Karel Boromejský se 2-ho příchodu Krista nedočkal. Ale byl připraven a vešel s rozžatou lampou na svatbu s ženichem a dokonce se stál svatým.

 

ZÁZNAM 

Mše sv. je obětována Za živé i † farníky