Slova svatého evangelia podle Matouše.

Petr přistoupil k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale (třeba) sedmasedmdesátkrát. Nebeské království se podobá králi, který chtěl provést vyúčtování se svými služebníky. A když s vyúčtováním začal, přivedli mu jednoho dlužníka, u kterého měl deset tisíc hřiven. Protože (dlužník) neměl čím zaplatit, pán rozkázal prodat ho i se ženou a dětmi a se vším, co měl, a tím zaplatit. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: `Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím.' A pán se nad tím služebníkem smiloval, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal se s jedním ze svých druhů ve službě, který mu byl dlužen sto denárů. Začal ho škrtit a křičel: `Zaplať, co jsi dlužen!' Jeho druh padl před ním na kolena a prosil ho: `Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to.' On však nechtěl, ale šel a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí. Když jeho druhové ve službě viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili. Šli a pověděli to všechno svému pánovi. Tu si ho pán zavolal a řekl mu: `Služebníku ničemný! Celý dluh jsem ti odpustil, protože ji mě prosil. Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?' A jeho pán se rozhněval a dal ho mučitelům, dokud by nezaplatil celý dluh. Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte.“

Homílie:

.......Petra evidentně zajímá myšlenka ohledně odpuštění, ale myslím, že to zajímá musíme vzít v tom dobrém slova smyslu. Spíš byl možná zvědavý co mu na to řekne Mistr, když jeho učení je v každém ohledu nové. 

I my jsme slyšeli minulou neděli jak jednat s člověkem, který proti nám zhřešil. Dnes slyšíme jak se na odpuštění dívá Ježíš a je to pro učedníky velmi překvapivé. Pojďme se nato podívat. 

Zase slyšíme, že se jedná o podobenství, když Pán Petrovi odpovídá. Čili v podobenství které vypráví to není stejné, ale Ježíš říká, že je to podobné.

Ten dluh, který Pán odpustil činil zhruba 90-100 miliard. Ruku na srdce normální člověk takový dluh neudělá. Ježíš určitě úmyslně volí tak expresivní přirovnání, problém dluhu je úmyslně veliký a není ten problém ani tak na straně člověka jako na straně Pána. Proč Pán nechal dojít dluh tak daleko, když viděl, že stále narůstá ? Proč to nezastavil již dříve, když viděl že to nemá šanci splatit ?

Ano, jsou chvíle, kdy nám někdo ublíží, zvlášť když jsou to blízcí a hodně a dlouho to bolí. Někdo to v sobě nosí i léta. Je ale naše bolest srovnatelná s tím co prožívá Stvořitel Bůh ? Dal nám přikázání, abychom je dodržovali neboť jeho zraňujeme každým hříchem. Je jeho bolest srovnatelná s naší ? Jednoznačně NENÍ. Naše bolest je vždy konečná ale bolest, kterou mu působíme hříšnosti nemá hranice, je nekonečná, protože on je Bůh nekonečnosti. Možná toto měl Ježíš na mysli, když chtěl vyjádřit velikost dluhu, který máme u Boha. Je v podstatě nekonečný.

Ve své božské spravedlnosti jsme odsouzeni a nemáme šanci jak uslyšíme v dnešní prefaci. Ale je v Bohu ještě něco hlubšího a taky něco nekonečného než spravedlnost a tím je milosrdenství, jenž tryská z lůna Otce a je největší vlastností Boha. Milosrdenství Boží je tedy větší hodnotou než božská spravedlnost. A na kříži když voják probodl Ježíšův bok jednou provždy zvítězilo Boží nilosrdenství nad boží spravedlnost. Přesně tak to říká Ježíš sestře Faustýně, když jí zjevoval velikost Božího milosrdenství, aby to tak zapsala.  Proto nám Bůh odpouští a nebude tomu jinak a nikdy se v projevu milosrdenství neunaví. Boha představuje v tom podobenství Pán, který celý dluh služebníkovi odpustil. A jestliže Bůh mi odpouští tak moc a co já ?? 

Zkusme nad těmi slovy chvíli přemyšlet a uvědomit si co velikého se děje v samotném Bohu a co se děje i s námi, když Bůh chce, abychom i my byli milosrdní.....