Máme tendenci vnímat světce v dějinách církve trochu jako "pohádkové bytosti". František z Assisi je super pohádkový děda, který mluví se zvířátky a na Vánoce staví jesličky, Václav se furt modlí, Jiří bojuje s draky … a Otcové poustevníci jsou obzvlášť srandovní… Tak jako pro děti dobrý, ale pro nás? Moderní lidi? My už jsme z toho přece vyrostli…

   Anebo jen nechceme vnímat, co nám chtějí říct. Svatý Augustin by mohl vyprávět…

Na obrázku vidíme starého vousatého muže, navíc ještě s knihou. A  je to tady. Nějaký potrhlý knihomol. A ta legenda, jak potkal na pláži dítě, které "…dřív přelije moře lasturou než Ty, Augustine, pochopíš tajemství Boží Trojice…" to je taky jasné, ne? Vždyť kdyby to byl normální člověk, tak by na takové myšlenky prostě neměl čas, že jo?

   Augustin Aurelius by se nad naším povýšeně pohrdavým postojem shovívavě pousmál a pomyslel si něco o pr… prudkém poklesu vzdělanosti u dnešních lidí. Mimochodem, při četbě jeho děl si nemůžeme nevšimnout jedné věci: dovedl být upřímný. Hodně a drsně upřímný. K druhým, ale hlavně k sobě. Nepoužíval myšlenkové berličky "moderních lidí", jako třeba: "…není to k němu příliš necitlivé?..." nebo " … to přece nemůžu přiznat, vypadal bych jako blbec!"… Když   ještě jako člen sekty Manichejců diskutoval s předním teologem sekty, neobtěžoval se ani v nejmenším předstírat úctu k autoritě, ale drze se ptal, argumentoval a nakonec práskl dveřmi…

A stejně tvrdě upřímně jedná i sám se sebou: nezastírá žádnou svou chybu, neutíká před minulostí. O svého nemanželského syna se nepřestal starat ani po svém křtu (naopak, jeho syn přijal křest spolu s Augustinem a stal se řeholníkem).

    A že nemá co říct nám, moderním lidem dnešní doby?

 Co třeba:

,,Není požitku z jídla a pití, nepředchází-li obtížný hlad a žízeň.“

Anebo:

"Tak často slyšíme, jak lidé říkají: "Zlé časy, svízelná doba." Žijme dobře, pak bude i naše doba dobrá. My jsme ta doba. Jací jsme my, taková je doba.“

Je to na nás. Možná jsme oproti světcům trpaslíci, ale - jak psal Umberto Eco - můžeme stát na ramenou obrům. Jen z nich nesmíme dělat pohádkové postavičky…

 

Se svatým Augustinem má evidentně problém i současná populární hudba. Dlouho jsem hledal píseň, která by se inspirovala myšlenkami Augustina Aurelia. Našel jsem píseň píseň křesťanské skupiny Petra, která je o … tom, jak svatý Augustin v šestnácti letech kradl hrušky a že to jako je hřích… Fakt nechci vědět, co by na to řekl Augustin…

A pak jsem objevil píseň skupiny Band of Horses - St. Augustine.  Také není o myšlenkách sv. Augustina, ale vyjadřuje přesně, jak si ohýbáme nepříliš pohodlné myšlenky:  "…to nejlepší z tebe se stalo tím nejhorším, když se toho zmocnil Hollywood, svatý Augustine…"

   Nakonec ještě odkaz na velmi zajímavý životopisný film o sv. Augustinovi. Doporučuji hlavně závěrečnou pasáž, kdy Augustin jako biskup Hippa uklidňuje obyvatele města, které je obléháno pohanským Vandaly: " Říkáte, že je neznáme. Jsou to lidé, říkám já. Jsou jiní, říkáte? O nic víc než ostatní, říkám já. Jsou to naši nepřátelé, říkáte. Mohou být našimi přáteli, říkám já. Od teď budou našimi blízkými, které nám přivedl Bůh…"

 

Ani se nedivím že pro některé (hlavně politiky…) je Augustin Aurelius a jeho myšlenky nepohodlný. A nebezpečný. Pro ně bude fakt přijatelnější, aby ho lidé  chápali jako podivína. Učeného, moudrého, legendárního, ale hlavně bezpečně mrtvého…