Při dnešní promluvě jsem si vzpomněl na píseň  Děkuji. Poprvé jsem ji slyšel z vysílání rádia Svobodná Evropa v 80. letech. Zvláštní je, že pravidelný nedělní pořad Karla Kryla byl komunisty tak rušen, že se skoro nedal poslouchat. Ale tato písnička byla slyšet celá a bez rušení… Buď si ji chtěl nějaký "estébák" poslechnout, nebo zapůsobila vyšší moc…

    Tato píseň je v kontextu tvorby Karla Kryla jedinečná. Není to politický protestsong, není to satira, není to ani jízlivé zesměšnění tupých ideologů… Ale jestli chcete pochopit, jakým člověkem toužil být Karel Kryl, musíte si ji poslechnout…

   Až se budete cítit špatně, ostatní budou ve vašich očích vypadat hezčí, vyšší, úspěšnější a bohatší… zkuste si vzpomenout na slova této písně. Bolest asi nezmizí a ostatní možná budou pořád napřed, ale… začne vám to dávat smysl. A možná si řeknete i s Pavlem: Když jsem slabý, právě tehdy jsem silný…

Děkuji

Karel Kryl

Stvořil Bůh, stvořil Bůh ratolest,

bych mohl věnce vázat.

Děkuji, děkuji za bolest,

jež učí mne se tázat,

Děkuji, děkuji za nezdar,

jenž naučí mne píli.

Bych mohl, bych mohl přinést dar,

byť nezbývalo síly.

Děkuji, děkuji, děkuji.

Děkuji, děkuji za slabost,

jež pokoře mne učí.

Pokoře, pokoře pro radost,

pokoře bez područí.

Děkuji, za slzy děkuji,

ty naučí mne citu.

K živým, jež, k živým, jež žalují

a křičí po soucitu.

Děkuji, děkuji, děkuji.

Pro touhu, pro touhu po kráse

děkuji za ošklivost.

Za to, že, za to, že utká se

láska a nevraživost.

Pro sladkost, pro sladkost usnutí

děkuji za únavu.

Děkuji za ohně vzplanutí

i za šumění splavu,

Děkuji, děkuji, děkuji.

Děkuji, děkuji za žízeň,

jež slabost prozradila,

Děkuji, děkuji za trýzeň,

jež zdokonalí díla.

Za to, že, za to, že miluji,

byť strach mi srdce svíral.

Beránku, děkuji,

marně jsi neumíral.

Děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji...