Představme si několik situací, které mohou nastat:
Když v práci poprvé vezmeš list papíru z obrovské skříně plné papírů, asi máš výčitky svědomí. Podruhé už ne. Prošlo Ti to. Potom najednou potřebuješ papírů víc. A nakonec si je začneš brát pravidelně bez výčitek. (A neuvědomíš si, že riskuješ vyhazov.)
Jako budoucí snoubenci jste chtěli žít čistě. Ale spousta věcí se "přece může", "dělají to tak všichni". A tak se hranice doteků postupně posouvají. A nakonec ty hranice přestanou být vůbec. (A neuvědomíš si, že riskuješ štěstí celého manželství.)
Boží nepřítel ví, že "Zvyk je železná košile". A používá tuto strategii. Když se malý hřích stane zvykem, vplíží se do našeho já, otupí naše svědomí, sroste s námi tak, že si ani neuvědomíme, že nějaký hřích máme. Zabydlí se u nás. A hřích každým dnem dál roste, aniž bychom si toho všimli. Nevypraná špína začne smrdět, tmavé fleky, vředy na našem srdci se začnou rozrůstat. Začne to například malým, před Bohem nevyznaným sobectvím, které nám našeptává při našich dalších rozhodováních, brání naší mysli spojit se s Láskou, špiní naši duši, aby neviděla čistě, oslabuje náš duchovní zrak, aby neviděl Boha a neposlouchal Ducha svatého. A otupuje svědomí. Takové dlouhou dobu tupené, anebo snad ani nevyvinuté svědomí můžeme vidět ve zprávách o válce a zločinech každý den.
Ale stejně tak silným zvykem může být pravidelná modlitba, bez které ráno nevyjdeme z domu a bez které večer neusneme. Když se dobrá věc stane zvykem, když si ji zautomatizujeme, pak se stanou dobré skutky naší přirozeností a dosáhneme ideálního stavu, o kterém Ježíš mluvil "Ať neví levice, co dělá pravice."
Pán Ježíš řekl: Kdo je věrný v maličkostech, bude věrný i ve velkých věcech. A kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. (Lk 16, 10-13)
To vystihuje i příběh chlapce, který si psal předsevzetí: "Bude ze mě velký hrdina. Když přijde povodeň, budu zachraňovat. Když přijde požár, budu hasit..." Vtom na něj zavolala maminka, aby skočil do obchodu pro chleba. Chlapec jí odpověděl: "Ale mami, vždyť prší."
Život nás prověřuje v každodenních maličkostech. V plnění našich školních, rodinných, pracovních a domácích povinností se ukazuje, nakolik jsme věrní v maličkostech a nakolik se na nás mohou druzí spolehnout.
Starý Indián říkal vnukovi: "V každém člověku se perou dva vlci. Dobrý a Zlý." "A který vyhrává?" Otázal se vnuk. "Ten, kterého víc krmíš."
Každý den se nám nepodaří zachránit dítě v Africe, pomoct nevidomému, poradit bloudícímu... Ale každý den se nám může podařit žít vesele a nesobecky, každý den můžeme někomu popřát s úsměvem a upřímně dobrý den, každý den můžeme dělat svou práci nejlépe jak dovedeme, každý den můžeme z našich úst vypouštět jen to, co je dobré, pravdivé a užitečné. Každý den tak může vítězit v našem srdci ten "dobrý vlk".
A každý den můžeme večer zpytovat svědomí. Abychom na něm "utřeli prach". Aby se neotupovalo. Lehké hříchy odpouští Bůh pouze na základě naší LÍTOSTI. Při osobním vyznání o samotě nebo na začátku mše svaté. Jak jednoduché! Jak málo stačí k tomu, aby si člověk nezvykl žít v hříchu a živit "zlého vlka". A pokud je nám něčeho líto, můžeme to nějak "odčinit", napravit, dělat POKÁNÍ. Jestliže vyznáme hříchy při zpovědi, kněz nám pokání uloží. Jinak si ho můžeme klidně uložit i sami. Ale zpověď s knězem, který má od Boha milost, nám může lépe pomoci rozlišit správnou cestu. Konat pokání nás přibližuje k Pánu Ježíši, k té největší Lásce. Pán Ježíš byl poslán na zem právě proto, aby vykonal pokání za nás za všechny, za všechny naše hříchy. V pokání jsme s ním spojeni. Když konáme kající skutky, stvrzujeme to, že naši lítost a modlitbu myslíme vážně. A navíc - lze konat pokání i za jiné lidi! Svatá Monika se 33 let modlila za svého syna, než se stal křesťanem a opustil hříšný život. A nakonec její syn Augustin založil řeholní společenství, jehož spiritualita je dnes nejrozšířenější po celém světě, a sám byl prohlášen za svatého.
Která strategie ve vašem životě se vám osvědčila? "Pro jednou se nic nestane." anebo "Být věrný v maličkostech" ?
