Duchovní deník je také prostředek růstu. Prostředek k tomu být blíž Lásce. Blíž Pánu Ježíši, blíž Bohu Otci, blíž Duchu svatému. Když si zapisujeme své pocity, možná zjistíme, že se v určitých intervalech opakují. A můžeme se z toho poučit. Když si zapisujeme své nálady, zjistíme po napsání, že už máme náladu jinou. Když popisujeme své prožitky a stavy, své starosti, bolesti a radosti, zjistíme, že VÍRA vůbec není o pocitech. Ale že možná naše pocity nás někdy mohou k nějakému poznání přivést. Přiblížíme se podstatě - Bohu. Protože ten není ovládán našimi pocity ani naším životem, vůbec ničím, co se děje. Protože právě ON je příčinou všeho. A ON je i na konci všeho.
Když jsem si zapisovala, za co všechno jsem vděčna, zjistila jsem, že bych ten seznam asi nikdy nedokončila... a naplnilo mě to obrovskou vděčností Bohu a štěstím za můj život.
Když jsem Bohu psala, o co ho prosím a po několika letech si to znovu přečetla, zjistila jsem, že nejen naplnil, ale vrchovatě přeteklo to, o co jsem ho prosila - dal mi mnohem víc věcí navíc...
Když jsem si zapisovala úryvky z Bible, které mě oslovily, zjistila jsem, že jsou jak osobní dopis psaný přímo mě. Dopis od mého Krále, mého Stvořitele, od mého milujícího Tatínka, od mého milovaného bratra Ježíše.
A pak mi vše dávalo smysl. Nelitovala jsem žádných "špatných" věcí. A byla jsem nejvíce vděčná právě za ty "nešťastné" chvíle (úraz, nemocnice, zklamání od lidí, odmítnutí...) Protože právě tehdy mě nejvíc Ježíš vedl, byl se mnou a ukázal mi novou cestu.
Zkuste Mu také napsat.
