Někdo je zvyklý večer před spaním provést zpytování svědomí - uvědomit si všechny situace toho dne, chvíle, kdy jsme jednali pouze sami za sebe, chvíle, kdy jsme jednali proti lásce, i chvíle, kdy jsme jednali v souladu s Boží Láskou, a třeba i chvíle, kdy jsme nevěděli, jak bychom se měli správně zachovat. Díváme se sami na sebe. Na svou duši. Někdy může být náš pohled správný. Ale nikdy není úplně dokonalý. Nikdy nevidíme sami sebe tak, jak nás vidí náš nebeský Otec. K lepšímu vidění sebe sama by nám mohlo pomoci "zrcadlo duše". A takové zrcadlo naší duši může nastavit právě duchovní rozhovor.
Člověk, kterému se svěříme, nám může nastavit zrcadlo, a my můžeme vidět náš život z jiného úhlu pohledu. Naslouchající člověk nám také může pomoci popsat a pojmenovat všechny skutečnosti a okolnosti, které vidí v "zrcadle" našeho života. Při takovém rozhovoru o tom, jak zrovna žijeme, co nás těší a co naopak rmoutí, můžeme najednou i jen díky tomu, že sami něco vyslovíme nahlas, najít Boží vůli pro svůj život.
Zrcadlo může být zamlžené. A taky může být ve tmě. To by nám bylo k ničemu. Proto, když chceme vidět naši duši v zrcadle, měli bychom se na ni dívat skrze člověka, který žije ve světle Božím - tedy v milosti posvěcující (poznáme to tak, že chodí často a rád ke svatému přijímání a ke svaté zpovědi). Nesvěřujme vedení své duše nikomu jinému! Slepý nemůže vést slepého. Samozřejmě musíme danému člověku i lidsky důvěřovat. Když je s námi "na stejné vlně", porozumí nám, protože často třeba prožil podobné nebo stejné věci, jako my.
Duchovní rozhovory jsou také jedním ze způsobů duchovního růstu (neboli přibližování k Bohu) - proto jsou povinné nejen při přípravě na biřmování, ale třeba i při žádosti o vstup do nějakého řeholního společenství nebo i do třetího řádu. Dá se říct, že rozhovory o životě jsou vlastně pro člověka naprosto přirozené. Záleží ale na tom, v jakém duchu se vedou - zda se odpovědi na důležité životní otázky hledají na sociálních sítích anebo zda se hledají v Pravdě našeho Stvořitele. Asi každý člověk totiž potřebuje v určitém (rozhodujícím) úseku své životní cesty nějakou podporu rodiny, partnera nebo přátel. Pro vstup do manželství jsou také rozhovory mezi snoubenci naprosto nezbytné - budoucí manželé si musí ujasnit nejen materiální věci jako finance, bydlení a práci, ale také duchovní život, a zejména svůj řebříček hodnot, výchovný styl a řešení neshod.
Duše a tělo jsou provázány. Často člověk s mnoha starostmi špatně spí, a taky ho může bolet hlava. Člověka, který na sebe nakládá mnoho povinností, mohou bolet záda. Někdy nepomůže lékař ani fyzioterapeut, ale právě duchovní doprovázející. Nemusí jít o zpovědníka. Do zpovědnice chodíme vymazat hříchy a přijmout Boží odpuštění a sílu k novému životu. K duchovnímu doprovázení chodíme "otevřít" Bohu všechny oblasti našeho života, vpustit do nich Světlo Boží a nechat se Bohem správně nasměrovat. Správně napnout plachty a nastavit kormidlo našeho života (abychom se nemotali stále na jednom místě).
Tak ať máte, všichni milí čtenáři tohoto článku, správně napnuté plachty a Boží vítr v nich!
