Exupery píše o tom, jak malý princ potkal obchodníka s pilulkami utišujícími žízeň.

"Proč to prodáváš? zeptal se malý princ.

"Je to velká uspora času" odpověděl obchodník. "Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden."

"A co se dělá s těmi padesáti třemi minutami?"

"Co kdo chce..."

"Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl si malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce."

Kdy jsme si naposledy uvědomili, že máme díky našim vymoženostem tolik volného času?

Dáme například prádlo do pračky. To nám zabere pár minut. Pračkou jsme ušetřili možná čtyři hodiny. Nemusíme jít k řece nabrat vodu, nemusíme vařit mýdlo doma z kostí, nemusíme drhnout prádlo na valše, nemusíme prádlo máchat, a pak kropit, sušit... Co děláme s těmi čtyřmi volnými hodinami?

Problém dnešního člověka je, že chce stihnout moc věcí. Protože má ty možnosti. Chce být najednou autem někde daleko, chce zažít to a ono, chce se podívat do světa, chce vidět filmy, chce se dovědět hodně informací... Ale nikdy nebude všude, nikdy nezažije všechno, a tak stále není spokojen. A často třeba jen lelkuje.

Možná proto, že mu nakonec přijde spoustu věcí zbytečných. Pro mnoho mladých lidí je zbytečné hrát na nástroj, když si muziku pouští celý den do sluchátek, je zbytečné něco vyrábět, když bez tréninku nenamalují a nevyrobí nic hezkého a hezčí věci si mohou koupit, je zbytečné opravovat věci, když si mohou koupit novou. Je zbytečné jít ke studánce u lesa, když voda teče z kohoutku... je zbytečné cokoliv dělat, a tak mnoha lidem připadá zbytečné i žít. 

Tak do života člověk přišla nuda. Když je veškerá činnost zbytečná, pak člověk nedělá nic a nudí se. Protože fyzicky pracovat nepotřebuje. Čisté prádlo je výsledek práce pračky. Křupavý chléb často není výsledek pečení doma, ale v pekárně... a člověk tak ztrácí drobné denní radosti. Nevidí výsledky své práce. Nechce a neumí se smysluplně zabavit sám.

Před lety (z dnešního pohledu dávnými) lidé neměli žádnou dovolenou, pracovali na "panském" každý den, potom ještě na svém políčku, a když už později měli nějaké to volno a doma zrovna nebylo tolik práce, šli na nějakou pouť pomodlit se. Vůbec je nenapadlo trávit čas nějakým sportem, a už vůbec ne ležením na pláži. Dnes se chtějí lidé bavit, vyhledávají zážitky, ale jejich nitro je stále prázdné. Ani ty sebelepší zážitky totiž nenahradí skutečný život a skutečné vztahy.

Jak se doba změnila charakterizuje život mého známého patnáctiletého kluka: Když mu doma řekli, že je potřeba odnosit cihly, šel raději do posilovny zvedat činky. Když ho poprosili, aby šel do obchodu, nechtělo se mu chodit a odešel jezdit na skateboardu. Když měl doma jíst brambory nebo zelí, nejedl s rodinou a koupil si raději hamburger, Colu, a k tomu protein a prášek na zhubnutí. Když celá rodina spolu hrála Člověče, on si zalezl do pokoje a hrál sám na mobilu. Předchozí generace měly svaly a ani nemusely zvedat činky, stačilo pracovat v domácnosti, na poli či na zahradě. Dnes lidé vydělávají víc, vše si koupí, ale žijí každý sám, a vlastně se v rodině pořádně neznají, protože si nepovídají, nepracují společně, "nemají na sebe čas"... doma nic nepěstují, nakupují nezdravá jídla, pak z nich přibírají, a zase utrácejí za hubnutí... Není ta doba zvrácená? Není ta naše lenost past?

Kdybychom měli žít v minulosti stejně tak pohodlně jako dnes, potřebovali bychom kolem sebe mnoho sluhů. Tím, že se nemusíme starat například o donášení vody ze studny a o ohřev vody na kamnech a o další věci, ušetříme spoustu času. Když si to uvědomíme, že MÁME ČAS ... Jak s ním nakládáme? A jak bychom s ním chtěli naložit?

Buďme Bohu vděčni za lidský rozum, který nám umožnil žít tak pohodlně. Využijme našeho času k dobru. Nepromarněme ho.

Můj čas je také něco velmi cenného, co mohu někomu darovat.