Jsou věci, které se dělají blbě. Například když kamarádovi posíláte kondolenci k úmrtí jeho dítěte. To se pak snažíte pečlivě vybrat ten nejvhodnější biblický citát, který by povzbudil … Na internetu najdeme "naštěstí" mnoho inspirací. Většinou s obrázkem kříže nebo mraku protkaném slunečními paprsky. Zvláštní. Čím více jsem se nořil do těch krásných fotek a obrazů s hlubokými slovy, tím víc se mi otvírala kudla v kapse. "Asi je to tvojí malou pokorou a citem pro hluboké duchovní myšlenky", říkal jsem si a nořil se dál… Až jsem se donořil k obrázku rozesmátého chlapce, který vztahuje ruce ke stejně rozesmátým lidem na obláčku a textem (spíš teda půlkou věty…) apoštola Pavla Filipanům: "…smrt je pro mne zisk." Teda, poslat toto rodičům, kterým se zabilo dítě… To chce opravdu silný žaludek…
"Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku." (2.Timoteus,3:16-17).
Jak se liší Boží slovo od těch "hlubokomyslných" citátů? Je živé… Není to instantní směs, použitelná kdykoliv a kdekoliv. Bez kontextu a porozumění k situaci druhého. Není to klacek k prosazování MÉ pravdy. Je živé. A v jistém ohledu nebezpečné. Když jej čtu, hrozí, že mě osloví. A Duch, který je inspirací Slova, mě odvane pryč z mé komfortní zóny. Z toho stavu sebejistoty, ve kterém je mi tak dobře… Z těch bezpečných citátů a moudrých textů… Až do opravdového života...
