Sám Stvořitel říká "Hle, všechno tvořím nové."(Zj 21,8)
Jak tvoří? Z čeho? Při popisu stvoření světa je vždy řečeno: "Bůh řekl, budiž..." A ono to bylo. Takže tvořil jen tím, že to řekl. A pak dokonce:
„Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ J 1, 14
V jedné chudé mladé dívce se tedy zas "jen" Slovo stalo živým miminkem. A už víc jak dva tisíce let se o tom mluví. A dnes tomu věří dvě miliardy lidí na planetě. Jak to? Co to znamená? A když Bůh řekl nějaké slovo kdysi té holce, proč ho neřekne i nám?
Říká! A chce v nás způsobit zrození něčeho velikého!
Stále nás ujišťuje, že u Boha není nic nemožného!
Můžete namítnout: "Jak to? Já to tak nevnímám. Se spoustou věcí mi nepomohl. Spousta věcí, co bych v životě chtěl, je nemožná. Něco se mi třeba povedlo, něco nepovedlo. Tak musím přece žít v realitě."
Takhle ale nemluvíme o Bohu, ale sobě: "Mě se něco nepovedlo nebo povedlo..." Tímto postojem se neodevzdáváme Bohu. Avšak když přijmeme to, že sami bychom vůbec nic nezvládli. Když přijmeme to, že Bůh dokáže naprosto nemožné. Když přijmeme to, že Bůh naprosto nabourá naše představy, tradice, konvence hodnoty či rodinné zvyklosti... Když budeme toužit po tom, aby se práce pro Boží Království dostala na první místo v našem životě, pak...?
PAK V NÁS BŮH ZPŮSOBÍ ZROZENÍ NĚČEHO VELIKÉHO.
To je poselství Vánoc. Přeji vám, abyste se každým prožitím Vánoc hýbali. Aby naše duše nezůstávala nehybná, a tedy mrtvá. Ale aby byla živá. Stále nová. Připravená vydávat plody. Připravená rodit to, co do ní Bůh zasévá. Aby přijímala Boží Slovo, které se pak stává tělem.
