Z hudební části dnešní liturgie vyčnívá hymnus, který můžeme slyšet nejen při slavnosti Zeleného čtvrtku, ale při svatbách, děkovných mších a dalších příležitostech. Jedná se o nádherný hymnus, který odhaluje tajemnou a přesto jednoduchou pravdu víry: Bůh je tam, kde je láska. Stejně to potvrzuje i svatý Augustin: "Miluj a dělej, co chceš…"
Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.
Spojila nás vjedno láska Krista Pána.
Jásejme a hledejme jen v něm svou radost!
Boha živého se bojme, milujme ho!
Upřímně se navzájem vždy mějme rádi!
Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.
Tvoříme-li tedy jedno společenství,
varujme se všeho, co nás vnitřně dělí,
nechme nerozumných hádek, nechme sporů,
ať je Kristus jako Bůh náš mezi námi!
Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.
Kéž pak jednou s blaženými patřit smíme
ve slávě na tvář tvou, Kriste, Boží Synu,
v dokonalé radosti nad pomyšlení,
bez mezí a bez konce na věčné věky.
Amen.
Poslechněme si několik ukázek hudebního zpracování tohoto hymnu.
Francouzský varhaník a skladatel Maurice Durufle (1902-1986) vytvořil na melodii chorálního nápěvu hymnu Ubi caritas skladbu, která uchvacuje originálním harmonickým zpracováním. Při poslechu skladby můžeme zaslechnout až "skoro country" harmonie…
Současný mladý americký skladatel Ola Gjello pojal své Ubi caritas jako komunikaci tradičního s moderním. Skladba začíná podobným chorálním motivem jako v předchozí ukázce, postupně se však rytmicky i harmonicky proměňuje. V ukázce můžeme slyšet (i vidět) autora ve velmi sugestivní klavírní improvizaci.
Ubi caritas Victora C. Johnsona je kontrastní. Jednoduchá, až popová melodie se soulovým klavírním doprovodem je návyková-melodii písně si budete broukat ještě dlouho…
Při představování různých podob tohoto hymnu nesmí chybět zpracování z komunity Taize.
Meditativní charakter této skladby spolu s improvizovanými "vstupy" sólových nástrojů nám dává téměř nekonečný prostor, abychom mohli opravdově přemýšlet nad otázkou: "Bydlí i u mne Bůh?"
