Jeden chlapec se však cestou do školy zastavil, sebral plechovku z trávníku pod odpadkovým košem a vhodil ji "uklízeči" do pytle. "Můžu vám pomoct?" zeptal se, "taky bych rád dělal něco užitečného." 

"Děkuju," řekl "uklízeč". Od té doby se denně se zdravili. Chlapec vždy s radostí chvíli pomohl anebo spolu jen prohodili pár slov. Byl rád, že se ho každý den někdo zeptá "Jak se máš?" Chlapec svého nového kamaráda obdivoval. A "uklízeč" - kamarád obdivoval chlapce a denně se těšil na jeho široký úsměv. 

Vůbec ničemu nevadilo, že "uklízeč" má mentální postižení, bydlí v chráněném bydlení, a chlapcovi rodiče jsou inženýři...