Jsem řeckou princeznou. Nemám žádné sourozence. Ani chůvy. Rodiče mě vůbec nespouštěli z očí. Maminka si se mnou často povídala. Třeba o tom, jak nemohli mít dlouho s tatínkem děti. Prosili snad všechny bohy o děťátko, přinášeli jim dary, ale stále se nic nedělo a rodiče byli smutní. Až jeden lékař, Publius, se odvážil říci rodičům o Duchu svatém, o pravém a jediném Bohu Stvořiteli a o Pánu Ježíši Kristu. Slíbil jim, že jakmile se stanou také křesťany, narodí se jim děťátko. A tak se jsem se narodila a pojmenovali mě Lumena, neboli Světlo víry. Rodiče se o mě tak bojí, že musím chodit všude s nimi. Někdy je to zajímavé. Třeba když mi bylo třináct, jeli jsme z Řecka na lodi do Itálie. Římský císař chtěl totiž tatínkovi vyhlásit válku. Chtěl mít větší císařství. Tatínek se s ním chtěl usmířit a vyřídit to bez války. Ale když mě císař Dioklecián uviděl, okamžitě řekl tatínkovi, že jedinou podmínkou míru je to, když budu Diokleciánovou ženou. Táta byl rád. Jeho dcera se stane nejmocnější císařovnou! Ale proč se mě nezeptal? Dověděl by se, že jsem se už před dvěma lety rozhodla jen pro Ježíše. Táta mi na to odpověděl, že jsem byla ještě malá a nevěděla co slibuju. Ale ten císař v našeho jediného Boha nevěří, a navíc má několik žen. To by moje duše umřela. Táta mě nechápe. Císař, když vidí moje váhání, slibuje tatínkovi dokonce celé svoje císařství. Páni! Tatínek by byl císařem římským a ještě k tomu králem. To nechtěl odmítnout. I maminka mě přesvědčuje. Říká, že je to moje povinnost zachránit naši zem před válkou a vzít si císaře. Říká, že je to pro nás čest. Nechci. Vydírají mě citově, rodiče přede mnou klečí na kolenou a prosí, abych měla soucit ke své vlasti a k lidu. Když to nepomohlo, tak mi už dokonce vyhrožují. Císař to taky zkouší nejdřív po dobrém a slibuje mi hory doly. Slib Ježíšovi však zrušit nemůžu, nejde to. Tak mě císař věznil čtyřicet dní v žaláři. Pak zkoušel střílet šípy do mého těla, mučit mě ve vodě a další věci, bylo to nesnesitelné, ale stála při mně matička Boží a andělé mi pomáhali. Nakonec  mi císař dal sťít hlavu. Jsem tím, kým jsem chtěla být. Nazývají mě divotvůrkyní. Neboť z nebe uzdravuji bezpočet smrtelně nemocných a postižených. Nazývají mě svatá Filomena, dcera Světla. MÁTE TAKY NĚKDY POCIT, ŽE V NĚČEM NEMŮŽETE RODIČE POSLECHNOUT? ŽE PO VÁS BŮH CHCE NĚCO JINÉHO?

Jestli se o mě chcete dovědět víc, podívejte se na youtube:

https://gloria.tv/post/24yHoxMLAvCX2sNt1MbxgFaMS