HODY JAKO BENZINKA

Aktuální situace: potřební lidé nás žádají o peníze. Pokud je máme, můžeme pomoct. Pokud peníze nemáme, tak nemůžeme ani darovat ani půjčit. Jestliže máme nějaké finance navíc, nijak nám to neuškodí, ve svém životě nepoznáme, že jsme přispěli tomu, kterému se díky nám život může zlepšit a třeba nám bude i vděčný.

Každodenní situace: Denně máme nějaké povinnosti. Každý den se rodiče starají o děti nebo o své staré rodiče. Každý den se v práci setkáváme s různými příjemnými či nepříjemnými úkoly. Lidé v rodině, v práci, a třeba i naši přátelé a známí od nás žádají náš čas, naši pomoc. Mnoho lidí je z toho unaveno. Neustále dávají (a vydávají se). Snaží se vydělat dost peněz pro rodinu, snaží se vychovat správně děti, snaží se mít v pořádku domácnost i zahradu… Ale nevidím ve tvářích těchto lidí radost, úsměv, spokojenost.

Vidím mnoho lidí, kteří na benzinkách pravidelně čerpají benzín nebo naftu do nádrží automobilů. Starají se o své auto, které jim slouží. Bez něj by často byly jako bez ruky. Potřebují ho třeba k cestám do zaměstnání, k lékaři a na nákupy…. Autu lidé dolévají benzín pravidelně, aby se nevyčerpal někde v půli cesty a auto takříkajíc „nechcíplo“. Ale zkuste se některého řidiče zeptat, jestli také pravidelně dolévá benzín pro svou duši.

Je důležitější auto nebo naše duše? My totiž máme také nádrž. Citovou nádrž lásky, anebo se dá nazvat také nádrž energie. Když je plná, můžeme rozdávat lásku a s radostí sloužit druhým. Když je prázdná, nemůžeme rozdávat lásku, a tak rodiče často místo lásky rozdávají příkazy, zákazy, křik a bití, děti neposlušnost a vzdor, mladí vandalismus a škaredá slova, staří lidé vydávají zoufalství nad dnešním světem…

Jako nemůžeme rozdávat peníze, pokud sami nemáme za co si koupit chleba, a nemůžeme jet autem s prázdnou nádrží, stejně tak nemůžeme vydávat svou energii na dluh, když máme svou osobní nádrž prázdnou.

Plnit si sám svou osobní nádrž není totiž vůbec sobecké, naopak, je to to nejlepší, co můžeme pro druhé udělat, protože jestliže máme něco navíc, teprve pak můžeme rozdávat.

Každý si svou nádrž lásky a energie dobíjí někde jinde. A každý by si měl najít svou vlastní „benzinku“.

Proto Pán Bůh ustanovil v každém týdnu den odpočinku. Aby se člověk zastavil a načerpal. A proto Pán Bůh stvořil den a noc, aby v noci člověk spal. A proto také slavíme hody – aby člověk načerpal právě takové palivo, které potřebuje.

Kdo potřebuje být sám doma bez dětí, může je poslat na zábavné odpoledne a sám mít doma chvilku klidu. Kdo potřebuje přijmout Pána Ježíše v Eucharistii a ztišit se v kostele, může jít na mši svatou. Kdo se potřebuje pobavit s přáteli a známými nebo poznat i nové lidi, popovídat si a dobře se najíst, může přijít na faru. Kdo potřebuje strávit pěkný čas společně se svou rodinou, má k tomu také tu nejlepší příležitost. Máme se zastavit. Nechat promluvit své srdce. A nechat si ho naplnit. Nechat si naplnit svou nádrž palivem lásky. Proto si Pán Bůh přeje hody. Aby po správně prožitých hodech uviděl ve tvářích lidí novou radost, úsměv a chuť do života.